ETOSHA národní park

Národní park ETOSHA najdete na mapě na severu Namíbie. Původně zabíral okolo 100 tis. km2 (založen v roce 1907), ale kvůli politickým tlakům (1960) se území redukovalo na rozlohu zabírající přes 22 tis. km2.

V okolí vodních zdrojů můžete pozorovat mnoho zástupců africké fauny

Etosha znamená “Velké bílé místo”, je to masívní minerální pánev a zabírá zhruba pětinu území tohoto parku. Vznikla vysušením velkého solného jezera, když před miliony lety změnila řeka Kunene svůj tok. Díky artézským studním a větrným čerpadlům má zvěř vodu i v období největšího sucha – v parku je asi 40 napajedel u kterých se zvěř často zdržuje.

Kudu velký - jedny z největších antilop svorně hasí žízeň u napajedla

Etosha je oplocená travnatá savana s porosty keřů, ale i stromů mopane a akácií – neodmyslitelný symbol Afriky. K většině napajedel vedou cesty, kvůli bezpečnosti není možné  (kromě vyhrazených míst) opustit vozidlo.

Smečka lvů obsadila jeden ze zdrojů vody, nedaleko postávaly žirafy a čekaly, až bude bezpečno.

Lvi si dali načas, ale začalo být docela teplo, tak se přesunuli pod stromy a žirafy se konečně mohly napít.

Žirafa to vážně nemá jednoduché, je to obřad, ale pít se musí.

V parku se dá přenocovat ve třech táborech, Namutoni, Okaukuejo a Halali, v kterém jsem zůstali i my, kousek od kempu je skála, odkud se dá pohodlně pozorovat napajedlo i v noci a tohle jeden z fotografických úlovků.

Všichni šli spát, ale já jsem věřila, že přijde. Leopard mě nezklamal.

Nejlepší měsíce na potorování zvěře jsou právě ty, kdy je období sucha a divoká zvěř chodí pít k napajedlům. Etosha je fantastická příležitost dostat se ke zvěři na pár metrů a obdivovat jejich nespoutanou krásu.

Tady jsou typy na dovču…

MOZAMBIK POTÁPĚNÍ A INDICKÝ OCEÁN

Nádherné, liduprázdné pláže, fascinující podmořský svět a báječní lidé

Mozambik mám spojený především s Indickým oceánem a jeho úžasnými obyvateli, tak prostě nemůžu začít jinak, než vzít vás s sebou pod vodu. Než se ponoříme hlouběji, představím vám jednoho urostlého krasavce.

Žralok velrybí

Žralok obrovský, jak se také “velrybákovi” říká je největší rybou i parybou současně. Přesto, že je ze všech žraloků největší, je to mírumilovný obr, živící se planktonem, drobnýma rybkama a olihněma. Plavat s ním je úžasný zážitek. Je to lenoch, pohybující se rychlostí kolem 5 km/h většinou blízko hladiny, takže jak jsme ho z člunu uviděli, maska, šnorchl a ploutve bylo jediné, co jsme k jeho pozorování potřebovali. Nechává proudit nebo nasává vodu svou až dva metry širokou tlamou, přefiltruje a spolkne.  V těchto teplých vodách je velmi často k vidění i ve skupinách, většinou však žije samotářsky.

Manta je nejelegantnější plavec v Jižním Mozambiku

Další euforii prožívám s mantama. Neznám elegantněji plujícího, vlastně jakoby vznášejícího se živočicha v těchto končinách. Poprvé jsem je viděla jen zdálky, okolo dvaceti podmořských obřích “motýlů oceánu”. Další mnohá setkání byla vždy velkým zážitkem a mohla jsem si je prohlédnout ze vzdálenosti několika centimetrů. Chce to jen dodržovat rady Jappieho a z ponorů mám teď mnohem intenzivnéjší zážitky.

Ležely jsme tam spolu a vzájemně se pozorovaly

Tohle setkání bylo na poslední chvilku, měla jsem vzduch tak na bezpečný výstup, ale byla náhrerná, tak jsem  s ní malou chvilku zůstala, odhaduji, že měla kolem 150 cm, já mám 160 cm, hezky nám to spolu slušelo.  Škoda, že nás spolu nikdo neblejskl, byl nejvyšší čas jít nahoru.

Keporkak - matka s mládětem, škoda, že nemá fotka zvuk

Tak tohle je pro mě nejúžasnější zážitek spojený s oceánem, Keporkaky vyfotil Jenn-Pierre, který byl k velrybám doslova nadotek. Byl to den D. Velryby si daly scuka v místě, kde jsme se potápěli. Často zavřu oči a znova a znova si v duchu přehrávám úžasné velrybí písně. Byly to neuvěřitelně procítěné láskyplné balady.

vyprávění je z cesty Mozambik, potápění a safari v JAR, více…

KRUGERŮV NÁRODNÍ PARK

Králi zvířat se tu daří, každoročně je zde porováno přes 1500 lvů.

Největším národním parkem v Jihoafrické republice je Krugerův NP, je nejstarším vyhlášeným parkem Afriky. Stalo se tak v roce 1902 a nese jméno búrského politika, který inicioval založení parku – Paula Krugera. Rozloha parku je téměř 20 tis. km2. Park se stal skutečnou Noemovou archou pro mnoho druhů živočišné říše. Rozmanitost živočišných i rostlinných druhů sem přivádí obdivovatele z celého světa.

Nosorožec tuponosý - tento samec právě obnovuje své teritoriální značky.

Parkem vede 2400 km silnic, je tady spousta odpočivadel a vyhlídek, odkud se dají zblízka pozorovat zvířata. V parku je 14 různých biotopů. My jsme se vydali do Krugru od jihu od Krokodýlí řeky a už po chvíli jsme dávali přednost skupině slonů, která si to špacírovala přes silnici. Vzápění si nás ze své 5m výšky prohlížely elegantní žirafy, pozorovali jsme nespočet impal, zebry, pakoně žíhané, kudu velké, vodušky a další druhy antilop.

Z křovinaté buše svychází skupinka slonů a tak můžeme zblízka pozorovat tyto majestátní savce.

Parkem protéká pět velkých řek, na jejichž písčitých plážích a spoustě ostrůvků vyhřívají svá mohutná těla hroši, k vidění jsou tu krokodýli a okolo řek žije také rozmanitá ptačí populace. Takzvanou “velkou pětku” tvoří slon, lev, nosorožec, leopard a buvol. Jak je vidět z mých obrázků, není tak obtížné tato zvířata v Krůgru pozorovat ze vzdálenosti občas jen několika metrů.

Leopard nám dovolil přijet velmi blízko a hezky nám zapózoval. Úžasná šelma.

Krugrův národní park má celkem 24 kempů, kde je možné přenocovat. Ubytování je možné pořídit levně ve stanech nebo  jednoduchých chatkách, až po luxusní, ale drahé ubytování. Kempy jsou oplocené, bezpečné, jsou tady obchody, hospůdky, načerpáte tu i pohonné hmoty. Často je u napajedel v blízkosti kempu noční osvětlení a návštěvníci tak mohou pozorovat divokou zvěř i v pozdních hodinách z bezpečí kempu. Jediní neuhlídatelní návštěvníci  jsou opice, taky se mi stalo, že jsem nachystala snídani, vše hezky naaranžovala a šla pro Jappieho. Rachot nádobí, který jsem slyšela po pár krocích dělaly opice, kradoucí naše jídlo.

Buvol kaferský doprovázený klubáky, kteří neúnavně pročesávají srst a zbavují je parazitů

Krugerův park je skutečně rozsáhlé a rozmanité území, naposled mě překvapil na severní hranici hustým, téměř tropickým pralesem s množstvím různých druhů zajímavých antilop, viděli jsme hrochy, vyhřívající se krokodýly, dovádějící paviány, makaky a další africkou faunu.

NAMIBIE – vodopády Epupa a rafting na řece Kunene

EPUPA FALLS - jeden z nejúžasnějších výtvorů přírody, které jsem na cestě jižní Afrikou mohla obdivovat.

Epupa Falls - nádherná přírodní scenérie modelovaná řekou Kunene

Čas jako by tu měl úplně jiné rozměry. Řeka Kunene tu vytvořila mistrovké dílo, vodopády  Epupa. V hlavním korytě má výška kolem 30 metrů, řeka se tady doširoka rozlévá a tvoří další nesčetné kaskády a vodopády. Napravo je Namíbie, nalevo Angola, to ovšem krokodýlí populace neřeší a klidně navštěvuje střídavě oba státy. Zahlédli jsme také antilopy, přímorožce, pštrosy, producírovala se tu dikobrazí rodinka a pozorovali jsme překrásně zbarvené ještěrky. 

Napravo Namibie, nalevo Angola Kunene tvoří i hranici.

Kolem řeky Kunene roste bohatá vegetace a řeka tady vytváří spoustu slepých ramen. Stezky kolem řeky jsou výborným místem pro výlety a poznávání jak divoké přírody, tak i života Himbů, pasoucích tady svá stádečka dobytka, občas se nám rybařící kluci chlubili svými úlovky.

Himbské ženy a dívky jsou velké parádnice

 

Tradiční způsob života Himbů v jejich malých komunitách je zde zachován díky odlehlosti území, které obývají. Himbské ženy a dívky jsou velké parádnice a pečlivě pečují o svoji pokožku. Používají k tomu masti vyrobené z červené hlinky, tuku a bylin. Překvapilo mě příjemné aroma tohoto přírodního kosmetického přípravku. Používají ho především jako ochranu svého polonahého těla před sluncem a hmyzem. Zdobí se šperky vyrobenými z kůže, železa, mosazi a mědi, za materiál jim slouží i rohovina z dobytka. 

ze břehu nám mávaly himbské děti

Dalším báječným dobrodružstvím na řece Kunene je rafting. To jsme samozřejmě nemohli vynechat a tak jsme pod dohledem zkušených chlapíků projížděli touto  krajinou v gumových kajacích. Většina úseků, kterými jsme projížděli je zvládnutelná i pro laika, najdou se však i peřeje, do kterých se někomu moc nechce, ale ty se dají obejít po břehu. Už z dálky je slyšet hukot vody a tak je jasné, co asi bude následovat. Rozhodně se nenechám přemlouvat a s jedním z instruktorů se pouštím do sjezdu bílé vody v peřejích.  Jsem nadšená.

to se prostě nedalo vynechat

 

 

 

 

Kunene je nádherná řeka, kolem žijí přátelští lidé a mým největším přáním je, aby to tak zůstalo.

NAMIBIE – magické duny

Windhoek – hlavní město Namibie o této zemi hodně napoví. Žije tady kolem 250 tis. lidí, ostatní města v Namibii mají méně než 20 tis. obyvatel. Na rozloze 825 418 km2 žije něco málo přes 2 miliony obyvatel, což znamená asi 2,5 ob./km2. Není možné si nevšimnout obrovkého německého vlivu z dob, kdy byla Namibie v německém područí. Dnes je tato pro mě úžasná zem svobodnou republikou a je rájem hlavně pro dobrodružné povahy. Nebudu vás teď zatěžovat zeměpisnými údaji a dějepisem, k tomu máme encyklopedie a odbornou literaturu, chci se s vámi podělit o zážitky a alespoň trošinku té nádhery vám ukázat.

Sossusvlei - rána a podvečery jsou fascinující

Sossusvlei a hvězdicovité duny – další pozvánka k poznávání a objevování namibijských přírodních krás. 

Mezi dunami je asfaltka, ale až do Sossusvlei se dá jet jen se 4×4

Sossusvlei je jílová proláklina, okolo níž jsou rozdílnými větrnými proudy modelované nejvyšší duny na světě. Než jsme se vydali obdivovat až 300m vysoké hory písku, přespali jsme v kempu před vstupem do rezervace. Hned mě upoutaly velké barevné sudy – tříděný odpad, tak tomu říkám smysl pro pořádek a tleskám.

Ráno je třeba si malinko přivstat, duny jsou nejzajímavější právě ráno a večer, když je slunce nízko, je to nádherné představení hry světla a stínů. Citelný rozdíl mezi nočními a denními teplotami mě ráno donutil navrstvit oblečení. Když si pak chcete skutečně vychutnat pohled z vrcholku duny na údolí Tsauchab a na rozlehlou krajinu plnou větrem tvarovaných dun kolem Sossusvlei, musíte hold překonat těch asi 300 výškových metrů. A tak jsem po cestě nahoru zase odvrstvovala. Odměna za “výstup” v tekoucím písku je nepopsatelná.  Nebyli jsme sami, kdo se na stejnou dunu vydal, poklábosíte, odpočinete a vydáte se zpět. Alespoň tak to všichni dělali. Jappie se šibalsky usmál “něco Ti ukážu, poběž za mnou” a tím nejprudším místem jsme běželi pískem dolů. Ještě teď cítím ten úžasný pohyb tekoucího písku pod nohama.

Namibijská poušť dokáže tak krásně čarovat ...

P.S. Kdo tu krade. Před cestou jsem si koupila fakt parádní pohodlné, kožené sandály. Ráno vstanu, obuju první, protřu oči, kde je druhý sandál? Pár metrů ode mě drží mladý šakal v tlamě moji druhou botu. Popadnu klacek a honím ho po poušti, jsou to přece moje nejlepší boty na příští dva měsíce! Byl rychlejší.

 

KAPSKÉ MĚSTO A OKOLÍ

Průvodce, JIŽNÍ AFRIKA, a k tomu s rodilým Jihoafričanem! Skvělá kombinace! Jak to vlastně vzniklo? Moje putování po státech Jižní Afriky začalo vlastně náhodou, jen jsem chtěla vysadit z každodenní hoňky za ideály Evropy. Připravovala jsem se na jiný svět, na jiný úhel pohledu, který zřejmě poopravím, nicméně realita mě tak trochu převálcovala. Teď vnímám samozřejmosti naší středoevropské civilizace jinak. Přesto začnu prvními dojmy z Jihoafrické republiky, která mě mile překvapila v mnoha směrech.

Cape Town - pohled na Stolovou horu

Kapské Město – už z letadla dělá dojem. Stolová hora je skutečně fascinující dominantou tohoto kosmopolitního města.  Okolí vévodí úžasná příroda a okolní panoramata, první dojmy mám v paměti jako vskutku nezapomenulné. Osvěžím se po 11 hod. letu a začínám vnímat atmosféru velkoměsta s vůní oceánu. Mám neuvěřitelné štěstí, že jsem tu s tím pravým chlapem, který mně Cape Town a okolí ukáže. Jean-Pierre Botha je ten, který mi také představí tvář jihu afrického kontinentu.

Kapské Město má hodně zajímavých lákadel – pohled z výšky 1000 m ze Stolové hory, mořské akvárium dvou oceánů, překrásnou botanickou zahradu Kirstenbosch, zajímavá muzea, známé obchodní centrum Waterfront, mohla bych pokračovat dlouhé stránky, abych toto úžasné město popsala.

Výhled z Cape Point na Cape of Good Hope

Mrkneme se trochu po okolí, Mys Dobré naděje a sousední Cape Point jsou necelou hodinu jízdy z Kapského Města, magická místa s úžasným výhledem. Po okolí jsou k vidění pasoucí se drobné antilopy, pštrosi a drzí paviáni, po většinu roku můžete pozorovat pravé jižní velryby nebo dovádějící lachtany. Při rčení “drzý jako opice” se mi vždycky vybaví paviáni, no zkuste třeba opomenout zavřít v jejich blízkosti auto, zapomeňte, že jste tam něco měli!

Potápím se a tak nemohu vynechat Simons Town, je výborným místem pro potápění v kelpech se žralokem sedmižábrým nebo s rozpustilými lachtany.

Tučňáci na Boulders Beach

Kousek od Simons  Townu, v kouzelných zákokách Boulders Beach žije kolonie tučňáků. Někdy v osmdesátých letech na tomto místě zahnízdilo několik párů. Drobné zátoky se jim natolik zalíbily, že se populace rozrostla a dnes tu žije kolonie, čítající zhruba 800 jedinců. Díky systému vybudovaných dřevěných lávek je možné se k tučňákům dostat hodně blízko.  Celá oblast je velmi malebná, písčité pláže střídají bizardní skaliska, svahy pokrývá endemická buš, nazývaná Fynbos, vyznačující se nádhernou paletou rostlin, které nenajdete nikde jinde na světě, než právě v oblasti Western Cape.

Pravá Jižní velryba - dovádivé mládě

Gansbaai - nadchla mě už jenom cesta podél pobřeží, z Cape Townu je to asi 160 km po pěkné asfaltce, malý provoz, po cestě přes Kleimond spousta malých parkovišť pro čumily a nadšené fotoamatéry, jako jsem já. Poprvé v životě vidím zblízka skákat velrybu, jednou, dvakrát… a tehdy mi zcela vážně proběhlo hlavou, tady bych dokázala žít. Nicméně, pokračujem přes Hermanus do Gansbaai za lákadlem Velký bílý žralok a Pravá jižní velryba a o tom v dalším článku.