Po úžasném dobrodružství v Caprivoho pruhu v Namibii míříme do Botswany. Na hranicích si čistíme boty v nějaké desinfekci (to znám i z Evropy) a jedeme směrem k NP Chobe. Písčítá cesta nevalné kvality nás přivádí do oblasti, vyznačující se hojností divoké zvěře. Chobe je národní park s rozlohou kolem 11 tis. km2, protéká jím řeka stejného jména, lemovaná rozsáhlými porosty hlavně mopanů a křovin.
Chobe je rájem pro slony, milují vodu, které je tu celoročně dost a bahno jim pomáhá zbavovat se parazitů, takže koupající se a bahnící se slony jsme potkávali celý den.
Plavba po řece byla výborný nápad, ke zvěři jsme se dostali velmi blízko, občas nás překvapili sloni, kteří se najednou vyhrnuli z porostů směrem k řece. V ramenech, ve stojaté vodě se vyvalovali skupinky hrochů, na březích se vyhřívali krokodýli a porostem kolem vody se živila stáda buvolů.

Když jsme připluli příliš blízko k jedné skupince hrochů, pan domácí nás přesvědčivě varoval, byl to hold jeho revír.
Přes poledne je většina zvířat schovaná ve stínu stromů, a tak nejlépe je vyjet za zvířaty ráno a v pozdní odpoledne.
Projížďku po řece jsme protáhli až do večera, ty jsou tu velmi působivé, zvuky divoké Afriky dodávají už tak úžasné atmosféře neopakovatelné kouzlo.
Vzhledem k množství zvěře, která v Chobe žije, jsme slyšeli zvuky nočního života velmi zblízka, ráno, hned jak se začne rozednívat, se začnou zase ozývat opeřenci. Žije tady mnoho zástupců ptačí říše. Jednoho představím.

Toko rudozobý se zřejmě nudil a naše stanoviště se zdálo být tím nejlepším místem pro brzké ranní prozpěvování.
A tak díky tomuto neúnavnému křiklounovi jsme brzy ráno vyrazili obdivovat další divokou Afriku.
vyprávění je z tripu Africké vodopády, více…



