Cestou míjíme himbské vesnice sestávající z několika podobných obydlí.
Máme za sebou fascinující vodopády Epupa a parádní rafting na Kunene. “Co nás teď čeká?” loudím informace po JP, který slibuje dobrodružnou cestu a tajemně se usmívá. To jsem vážně zvědavá, co je tak zajímavého na cestě pouští. Balím do bedny naše kempingové nádobí a vyrážíme. Cestou míjíme typická himbská obydlí. Také máme v zásobě cukr, mouku a šňupací tabák, abych mohla navštívit Himby, tak nemůžeme přijít po prázdnu. JP mi předává řízení a pořád ten šibalský úsměv. Je pravda, že o nějaké “cestě” tady nemůže být ani řeč, ale dá se to a řízení mě v takovém terénu baví.
Himbky používají červenou hlinku smíchanou s tukem a bylinama i k ochraně dětské pokožky. Máte starost s výběrem značky dětských plen? Netušily by, o co jde.
Zastavili jsme u jedné ze vzdálených vesnic, pokorně jsme pozdravili a poprosili, jestli si můžeme vesnici prohlédnout. Po předání zmiňovaných dárků nám bezzubý starý muž pokynul na souhlas. Nebudu se těď o životě a zvycích Himbů rozepisovat, to nechám na příště, nemohu je ale z této části zcela vynechat, přece jen projíždíme jejich územím a míjíme je s jejich stádečky.
Projíždíme oblastí, kam se turisti běžně nedostanou, cesty tu v podstatě neexistují, občas projíždíme suchýmy písčitými koryty “řek”. Cestou ještě Himbům rozdáváme šňupací tabák , dětem jablka a pomeranče. Cesta začíná mít trochu jiný ráz, abychom se dostali do údolí Marienfluss, musíme projet horama. Teď předávám řízení zpět Jappiemu, jízda je mazec, ale i velký zážitek.
Cestou, necestou, polem, nepolem... takových sjezdú i šplhání ale bylo!!!
Jsou úseky, které sjíždíme nebo střídavě šplháme po centimetrech. Toyoty Hillux 4×4 jsou v tomto terénu neocenitelné. Odpoledne už nám údolí Marienfluss předvádí, jak kouzelná může být i tak vyprahlá krajina.
Údolí Marienflus je lemováno úžasnýma bizardníma skaliskama
Ačkoli oblast působí pro život nehostinně, žijí tu stádečka přímorožců, antilop, potkávali jsme pštrosy a další zástupce africké fauny.
Po náročném, ale dobrodružném přejezdu si užíváme výhledu na Kunene
Nemohu vynechat jeden moment našeho putování. Vydáváme se na jih, projíždíme skutečnou namíbijskou pouští, často pozorujem úkaz, zvaný Fata morgána. Po pár hodinách už si nejsem jistá, zda to co vidím je pravda, nebo to za pár chvil zmizí.
Tahle červená bečka nezmizela, dokonce tam nějaký vtipálek položil starý telefon, no, nedalo mi to, abych ho netestla
vyprávění je z části cesty – Africké vodopády, více….
Zaslal nambwa 