Archív autora

Velký bílý žralok – Gansbaai   Leave a comment

Gansbaai a velký bílý žralok patří neodmyslitelně k sobě

Gansbaai  – nadchla mě už jenom cesta podél pobřeží, z Cape Townu je to přes Kleimond asi 180 km po pěkné asfaltce, spousta malých parkovišť pro čumily a nadšené fotoamatéry, jako jsem já. Jejeme po jednom z nejkrásnějších pobřežích na světě. Jsem naprosto fascinovaná. Poprvé v životě vidím zblízka skákat velrybu, jednou, dvakrát… a tehdy mi zcela vážně proběhlo hlavou, tady bych dokázala žít.

Nicméně, pokračujem přes kouzelné město Hermanus do Gansbaai

Shark-breaching-1 Shark-breaching-2 Shark-breaching-3 Shark-breaching-4

 

GWS-2Z čeho toto pobřežní městečko žije, je vidět už z dálky – jsou sádroví, laminátoví, plechoví, betonoví a namalovaní všude možně – žraloci. Ano, Velký bílý žralok cení čelisti i ve výkladech obchodů s plenkama.

Když jsem přijela poprvé (2007), netušila jsem, že budu bydlet v centru tohoto žraločího mumraje, u malého přístavu v Kleinbaai (část Gansbaai)

Své lodě, dnes už je jich osm, tu mají společnosti oprávněné brát zájemce právě k pozorování žraloků v jejich přirozeném prostředí , podotýkám, že z bezpečí klecí.

Doufám, že poznání tohoto tvora alespoň trochu pomůže k jeho záchraně, když nastalo jeho masové vybíjení, k čemuž přispěl i film „Čelisti“ – tím ho nehaním, jen spousta lidí nepřemýšlí nad tím, co je realita a co zdařilý trik.

Velký-bílý-žralok Velký-bílý-žralok-1

Great-white-skark

Musím však uvést věci na pravou míru a vzpomenu jména spojená s touto neobvyklou adrenalinovou aktivitou.. Andre Hartman,  Jean-Pierre Botha (v jehož domě na břehu oceánu právě píšu tento blog) a Michael Rutzen nejenže zkoumají žraloky bez ochranné klece, ale díky nim se tato úžasná podívaná stala vyhledávanou turistickou a adrenalinovou zajímavostí.Srdečně zvu, mistr evoluce – velký bílý žralok stojí to za to, nádherný, majestátní a inteligentní tvor.

Asi osm kilometrů od pobřeží, na Dyer Islandu žije velká kolonie lachtanů – přes 55 tisíc a to je pro žraloky velké lákadlo.

Projížďka kolem ostrova je velký zážitek, tisíce dovádějících a „pokřikujících“ lachtanů.

Na druhém ostrově magreatwbjí svůj domov tučňáci, kormoráni a další místní opeřenci.

Okolí Gansbaai je neuvěřitelně malebné. Endemická buš – Fynbos nabízí fantastickou podívanou, roste zde víc druhů keřů a květin, než byste nalezli třeba v rozsáhlém, brazilském pralese.

Protea, královna místní flóry má mnoho různých modifikací tvarů i barev, stejně jako mnoho dalších místních endemitů.

Procházka buší podél pobřeží mi vždy dodá pocit pohody a nabije mě energií.

potápění se žraloky můžete zažít i vy, více…

kontakt: jitka@nambwa.cz

typ na dovču…

Reklamy

Dračí hory – Drakensberg   Leave a comment

Dračí hory - Amphitheatre

Dračí hory – Amphitheatre

TugelaTak se opět přesvědčuji, že v Jihoafrické republice najdete snad „celý svět“. Tentokrát mě uchvátily svou bizardní krásou Dračí hory. Jméno, musím uznat, že příhodné, dostaly od původních holadských osadníků začátkem 19. století, když k horám dorazili během tzv. Velkého treku.

NP Drakensberg zabírá nejzajímavější oblast Dračích hor. Rozkládá se na téměř 2500 km2 v provincii Kwazulu-Natal, která na západní hranici sousedí s Lesothem. Hřebeny hor, opravdu připomínají hřbety bájných draků a často převyšující tři tisíce metrů.

Hory se mění každou chvíli svou různobarevnou hrou světel a stínů, v záři zapadajícího slunce působí tyto divoké a bizardní vrcholy magickým kouzlem. V pěti kaskádách se ze skal řítí druhý největší vodopád na světě  – Tugela, přesahuje 930 m.

NP Drakensberk je oblíbeným místem pro milovníky trekkingu, cykloturistiky ale i méně náročných tůr a procházek. Velmi oblíbené jsou i projížďky na koních.

Na fascinující vyhlídku z Amphitheátru je možný i jednodenní nepříliš náročný výšlap.

Drakensberg Drakensberg1 Drakensberg4 Drakensberg6

Na své si však přijdou i skuteční vyznavači trekingu. Organizujeme i pětidenní trek s nejkrásnějšími výhledy na Dračí hory. Přespat se dá většinou v jeskyních. Líbilo by se vám to? Napište mi….    typ na dovču…

Posted 20.5.2009 by Jitka Fialová in Dračí hory

Tagged with ,

Zambezi shark   Leave a comment

Zambezi  žralok ( Bull shark) a jeden zajímavý projekt

Řeka Brede ústí do Indického oceánu a vytváří ideální prostředí pro migraci žraloků do sladších vod řeky

Řeka Brede ústí do Indického oceánu a vytváří ideální prostředí pro migraci žraloků do sladších vod řeky

Je únor 2009 a já mám možnost zúčastnit se s JP jednoho unikátního projektu. Než se však vypravíme na Breede River – ano myslím řeku na jihu Afriky, něco málo informací o tomto druhu žraloka. Bull shark – Carcharhinus leucas vyhledává i mělčí, brakické vody, navštěvuje větší říční toky a zpestřuje si tak jídelníček i sladkovodními živočichy. Byl často spatřen mnoho mil od pobřeží oceánu v říčním toku. Patří k velkým predátorům, jako je velký bílý a tygří žralok. Dorůstá 2–3,4 m, váha se pohybuje mezi 90 – 230 kg. Samice jsou větší, než samci a rodí okolo 10 živých mláďat,ve volné přírodě se dožívá až 16 let. A tak díky SASC – organizace na ochranu životního prostředí, jsem se mohla zúčastnit monitorování jedné mohutné žraločí dámy, evidentně očekávající příchod nového potomstva.

Díky profesionálním rybářům byla pomocí živých návnad vmanipulována k bahnitému břehu, kde se podařilo upevnit jí vysílačku a odebrat potřebné vzorky pro výzkum. Velkým překvapením je velikost, měří čtyři metry, takže je největším známým žralokem tohoto druhu na světě! Neuvěřitelný kousek a my jsme u toho!

Brede-river-2 monitoring Brede-river-1 zambezi-žralok

Monitoring jsme prováděli 24 hodin denně díky speciálnímu zařízení, které nám pomáhalo lokalizovat její polohu a pohyb. Střídaly jsme se čtyři týmy po čtyřech hodinách, bez ohledu na počasí a tak jeden den jsme se mazali proti ostrému letnímu slunci a pár hodin nato jsme zabaleni do pršiplášťů vzdorovali prudkému dešti. Bylo to velmi vzrušující a ač byla viditelnost v řece mizivá, podle vysílačky jsme přesně věděli, kdy je pod člunem a kdy plave proti nebo po proudu řeky a my samozřejmě za ní.

Zajímavá setkání byla i s účastníky projektu, sešli se tu žraločí nadšenci z celého světa, základtvořili Jihoafričani, ale byla tu i Kanaďanka, studenti z Anglie, Holandska, USA a ani nevím, odkud všichni byli, no a mezi nimi i jedna – a to vím přesně – Češka.

Jak už to tak někdy chodí, pátek, třináctého – a podotýkám, že nejsem pověrčivá -jsme s JP vyrazili na noční monitoring. Teplý večer, žraločí dáma si plave asi 6 km řekou proti proudu. Vše v pohodě, pečlivě kontrolujeme všechny údaje. Za chvilku končí naše hlídka a tak zaznamenáme poslední známou polohu a obracíme člun.

Oblohu plnou hvězd však v mžiku zakryla neproniknutelná mračna ana řece byla v tu chvíli absolutní tma. Po pár metrech člun zadrhává a my stojíme. „Proč?“ ptám se JP. „Zdá se, že jsme na mělčině uprostřed řeky, ale to nic, odtlačím člun do větší hloubky a jedeme dál.“ Ouvej, nejde to, ten zatracený motor nefunguje jak má a nechce nahoru,zůstává zabořený v bahně. Společně zkoušíme člun odtlačit do hlubší vody, ale sami na to nestačíme. Tak se tak brouzdáme asi hodinu kolem člunu v noční řece, voda něco nad kolena, kolem nás skáčou ryby a poletují vyplašení ptáci.

No a pak že je Zambezi žralok lidem nebezpečný – splnili jsme všechny podmínky – teplá mělká voda a dva páry nohou. Když pro nás přijel druhý člun, smál se ranger : „Příliš mělká voda pro tak korpulentní těhotnou dámu!“ Musím podotknout, že toho si byl vědom i JP, jinak by mě snad do té vody nevzal, nebo jo?

typ na dovču…

Kaokoland – konec světa   Leave a comment

Kaokoland – magická a divoká oblast Namíbie

Máme za sebou fascinující vodopády Epupa a parádní rafting na Kunene. „Co nás teď čeká?“ loudím informace po JP, který slibuje dobrodružnou cestu a tajemně se usmívá. To jsem vážně zvědavá, co je tak zajímavého na cestě Kaokolandem.

V Kaokolendu máte pocit, že jste se vrátili v čase je to magické a divoké místo

V Kaokolendu máte pocit, že jste se vrátili v čase je to magické a divoké místo – pohled na zebří hory

Balím do bedny naše kempingové nádobí a vyrážíme. Cestou míjíme typická himbská obydlí. Také máme v zásobě cukr, mouku a šňupací tabák, abych mohla navštívit Himby, tak nemůžeme přijít po prázdnu. JP mi předává řízení a pořád ten šibalský úsměv. Je pravda, že o nějaké „cestě“ tady nemůže být ani řeč, ale dá se to a řízení mě v takovém terénu baví.

Kaokoland-3 Kaokoland-1 Kaokoland-2

Zastavili jsme u jedné ze vzdálených vesnic, pokorně jsme pozdravili a poprosili, jestli si můžeme vesnici prohlédnout. Po předání zmiňovaných dárků nám bezzubý starý muž pokynul na souhlas. Nebudu se těď o životě a zvycích Himbů rozepisovat, to nechám na příště, nemohu je ale z této části zcela vynechat, přece jen projíždíme jejich územím  a míjíme je s jejich stádečky.

Himbové-1 Himbové-4 Himbové-2 Himbové-3
Po náročném, ale dobrodružném přejezdu jsme odměněni nedotčenou přirodou

Po náročném přejezdu si užíváme výhledu na Kunene

Projíždíme oblastí, kam se turisti běžně nedostanou, cesty tu v podstatě neexistují, občas projíždíme suchými písčitými koryty občasných řek.

Cestou ještě Himbům rozdáváme šňupací tabák , dětem jablka a pomeranče. Cesta začíná mít trochu jiný ráz, abychom se dostali do údolí Marienfluss, musíme projet horama.

Teď předávám řízení zpět Jappiemu, jízda je mazec, ale i velký zážitek.Jsou úseky, které sjíždíme nebo střídavě šplháme po centimetrech.

Toyoty Hillux 4×4 jsou v tomto terénu neocenitelné. Odpoledne už nám údolí Marienfluss předvádí, jak kouzelná může být i tak vyprahlá krajina.

Tahle červená bečka nezmizela, dokonce tam nějaký vtipálek položil starý telefon, no, nedalo mi to, abych ho netestla

červená bečka nezmizela, dokonce tam nějaký vtipálek položil starý telefon, tak jsem to otestovala

Ačkoli oblast působí pro život nehostinně, žijí tu stádečka přímorožců, antilop, potkávali jsme pštrosy a další zástupce africké fauny.

Nemohu vynechat jeden moment našeho putování.

Vydáváme se na jih, projíždíme skutečnou namíbijskou pouští, často pozorujem úkaz, zvaný Fata morgana. Po pár hodinách už si nejsem jistá, zda to co vidím je pravda, nebo to za pár chvil zmizí.

vyprávění je z části cesty – Africké vodopády,

více….

VIDEO

Kaokoland-krajina-vesnice Kaokoland-krajina-3 Kaokoland-krajina-1 Kaokoland-krajina Herero Herero-1

Na obrázku vidíte i příslušnice etnika Herero a i když to tak na první pohled nevypadá, s Himby jsou si etnicky velmi blízko.

Mozambičané   Leave a comment

Mozambik a Mozambičané

V ulicích hlavního města Maputa panuje čilý pouliční obchod

V ulicích hlavního města Maputa panuje čilý pouliční obchod

Pobřeží Maputa, kudy projíždí turisté je poseto prodejci nápojů všeho druhu

Pobřeží Maputa, kudy projíždí turisté je poseto prodejci nápojů všeho druhu

Mozambik se pro mě především synonymem úžasného potápění, nicméně stále je to jedna z nechudších oblastí světa. Země prošla složitými změnami. Po druhé světové válce většina evropských zemí nechala své kolonie vyhlásit nezávislost, Portugalsko však vyhlásilo Mozambik a Angolu za zámořské území a zmemožnilo tak cesku ke svobodě. Až v roce 1975 byla vyhlášena Mosambiclá lidová republika podporovaná komunistickým blokem. Začalo znárodňování a přesídlování, vše vyústilo v občanskou válku, která země absolutně zdecimovala. Zásadní zvrat nastal až s pádem východního bloku, rozpadem SSSR a koncem apartheidu. V roce 1992 smlouva mezi  RENAMO a FRELIMO (hlavní političtí rivalové) ukončila oficiálně válku. Nové nepokoje ještě rozdmíchaly volby v roce 1998, nyní jde Mozambik naštěstí demokratickou cestou.

Velkým zážitkem je večerní a noční Maputo se spoustou restaurací, s pouličními prodejci, všude jsou slyšet podmanivé africké rytmy. Vedle pozůstatků války je na každém kroku vidět snahu o lepší život.

Po návštěvě hlavního města přejíždíme asi 500 km do oblasti Jangamo a Paindane, kde se budeme potápět.  O fantastických tvorech, které Indický oceán ukrývá je samostatné povídání. Zvu vás na výlet do jedné z vesnic, kde jsme chtěli nahlédnout do života místních lidí. Míjíme políčka s maniokem – sladká brambora, nekonečné kokosové plantáže, sady mandarinek, stromy Anacardium jehož plody jsou kešu oříšky.

ernesto kostel skola vesnice

Je neděle, průvodce nám dělá Ernesto, který s námi denně vyráží se Zodiakem na moře. Jeho žena učí děti v místní škole a zrovna je v kostele, tak jí jedeme naproti. Přijíždíme ve chvíli, kdy lidé začínají vycházet z kostela, Ernesto jde za duchovním, prohodí s ním pár slov a ten vyzývá všechny, aby se do kostela vrátili a volá i na nás.

Na tento moment nikdy nezapomenu. Ernesto říká: „Tento muž je Jean-Pierre Botha, který mě naučil řídit člun, díky němu mám práci, přivádí k nám turisty, pro které pracuji já a další z vás. Toto jsou jeho přátelé, kteří přijeli z Evropy obdivovat naši přírodu….“ Bylo to dojemné, když jsme vycházeli z kostela, pro slzy jsem neviděla, lidé se s námi objímali a přáli nám dlouhý život.

Což je ovšem deprimující, ne všichni takto v Mozambiku přemýšlejí, pytláci loví a zabíjejí chráněné manty , velrybí žraloky, želvy a další živočichy, kvůli kterým tam vlastně jezdíme, tak nevím….

Upřímně všem v Mozambiku držím palce.

vyprávění je z cesty Mozambik a safari v JAR, více….

Viktoriiny vodopády a Zambezi   Leave a comment

Victoria Falls z helikoptéry  V obdobi dešťů je na tomto mistě neproniknutelná vodni třišť.

Viktoriiny vodopády – Mosi-oa-Tunya

neboli Dým, který hřmí, tak říkají domorodí obyvatelé jednomu z nejúžasnějších výtvorů matky přírody. Vodopády vznikly působením eroze, tektonických a vulkanických sil a stále mění svou podobu. Řeka Zambezi tady padá z útesu v šířce 1.700 m do čedičového kaňonu. Voda se řítí až ze 120m výšky, místy je tato úzká skalní propadlina až 140m hluboká.

Vodopády dostaly své jméno po anglické královně Viktorii, na jejíž počest je tak pojmenoval David Livingston, který dorazil k vodopádům v roce 1855.

První důkladný geologický průzkum včetně map udělal český cestovatel Emil Holub! Je také prvním autorem publikace o Viktoriiných vodopádech.

Během roku průtok řeky Zambezi velmi kolísá, rozdíly mezi obdobím sucha a děšťů  jsou tu značné.

Kolem Viktoriiných vodopádů jsou vybudovány chodníky, je to příjemná procházka asi dva kilometry dlouhá se spoustou vyhlídek na tuto úžasnou přírodní scenérii.

Mohutná Zambezi se nad vodopády rozlévá do šířky téměř 1800m, má v této části nesčetně ostrůvků, kde hnízdí mnoho druhů ptáků. My jsme si najali loďku a projížděli touto oblastí. Na větších ostrovech se přes den popásaly antilopy, pozorovali jsme skupinky našeho největšího suchozemce slona a kolem ostrůvků frkající hrochy. A zase ty kouzelné podvečery, z kekpů kolem řeky zaznívala typická africká hudba, v dálce bylo slyšet hřmění vodopádů a západ slunce čaroval teplými dočervena zbarvenými tóny.

Přes den se sloni krmili na ostrovech, na noc se brodili a plavali zpět na pevninu.

Vyjeli jsme si po Zambezi a počkali na fascinujici západ slunce

Viktoriiny vodopády jsou však úžasné i pro spoustu zajímavých aktivit. Romantickou procházku kolem vodopádů s výhledy na vodní živel a tříšť vytvářející tak i několikanásobné duhy si nenechá ujít žádný turista.  Z helikoptéry mám neustále v živé paměti obraz nádherné široké Zambezi řítící se do rokliny, kde se z lenivé řekystává dravý proud plný peřejí. Díky úzkému kaňonu je místy hloubka přes čtyřicet metrů! Splnilo se mi přání vidět Vikroriiny vodopády ze vzduchu i ze země. „A co zespodu?“ směje se JP. O raftingu na Zambezi pod vodopády jsem už od pár odvážlivců slyšela. No co, tak to snad zvládnu, ne? Nějaký ten raft už mám za sebou, tak proč ne. A tenhle patří mezi top 10 raftů na světě. Jdeme do toho.

Je to mazec i pro zkušené vodáky, fantastický zážitek a báječní, profesionální Zimbabwané jako průvodci tímto adrenalinovým sjezdem. Mám za sebou půlstoletí života, ale až se zase na „viktorky“ pojede, rozhodně si to nenechám ujít! Jeden z největších zážitků mého nádherného života v Africe.

mrkněte na video: klik

 VF-rafting VF-kanoe VF-vlhy

Chobe – národní park   Leave a comment

Chobe v Botswaně – skvělé safari v buši i po řece

Chobe v Botswaně je jeden velký sloníkov, úžasné

Chobe v Botswaně je jeden velký sloníkov, úžasné

Po úžasném dobrodružství v Caprivoho pruhu v Namibii míříme do Botswany. Na hranicích si čistíme boty v nějaké desinfekci (to znám i z Evropy) a jedeme směrem k NP Chobe. Písčítá cesta nevalné kvality nás přivádí do oblasti, vyznačující se hojností divoké zvěře. Chobe je národní park s rozlohou kolem 11 tis. km2, protéká jím řeka stejného jména, lemovaná rozsáhlými porosty hlavně mopanů a křovin.

lvice po lovu

Zebra - pěkná rodinka

Chobe je rájem pro slony, milují vodu, které je tu celoročně dost a bahno jim pomáhá zbavovat se parazitů, takže koupající se a bahnící se slony jsme potkávali celý den.

Chobe-sloni-bahno Chobe-slonik Chobe-slune

Plavba po řece byla výborný nápad! Ke zvěři jsme se dostali velmi blízko, občas nás překvapili sloni, kteří se najednou vyhrnuli z porostů směrem k řece. V lagunách, ve stojaté vodě se vyvalovali skupinky hrochů, na březích se vyhřívali krokodýli a porostem kolem vody se živila stáda buvolů.

Přes poledne je většina zvířat schovaná ve stínu stromů, a tak nejlépe je vyjet za zvířaty ráno a v pozdní odpoledne.

Projížďku po řece jsme protáhli až do večera, ty jsou tu velmi působivé, zvuky divoké Afriky dodávají už tak úžasné atmosféře neopakovatelné kouzlo.

Vzhledem k množství zvěře, která v Chobe žije, jsme slyšeli zvuky nočního života velmi zblízka, ráno, hned jak se začne rozednívat, se začnou zase ozývat opeřenci. Žije tady mnoho zástupců ptačí říše. A tak díky tomuto neúnavnému křiklounovi jsme brzy ráno vyrazili z našeho divokého kembu přímo v parku, obdivovat další divokou Afriku. Hurááááá

vyprávění je z tripu Africké vodopády, více…