Mozambik a Mozambičané

V ulicích hlavního města Maputa panuje čilý pouliční obchod

Pobřeží Maputa, kudy projíždí turisté je poseto prodejci nápojů všeho druhu

Mozambik se pro mě především synonymem úžasného potápění, nicméně stále je to jedna z nechudších oblastí světa. Země prošla složitými změnami. Po druhé světové válce většina evropských zemí nechala své kolonie vyhlásit nezávislost, Portugalsko však vyhlásilo Mozambik a Angolu za zámořské území a zmemožnilo tak cesku ke svobodě. Až v roce 1975 byla vyhlášena Mosambiclá lidová republika podporovaná komunistickým blokem. Začalo znárodňování a přesídlování, vše vyústilo v občanskou válku, která země absolutně zdecimovala. Zásadní zvrat nastal až s pádem východního bloku, rozpadem SSSR a koncem apartheidu. V roce 1992 smlouva mezi  RENAMO a FRELIMO (hlavní političtí rivalové) ukončila oficiálně válku. Nové nepokoje ještě rozdmíchaly volby v roce 1998, nyní jde Mozambik naštěstí demokratickou cestou.

Velkým zážitkem je večerní a noční Maputo se spoustou restaurací, s pouličními prodejci, všude jsou slyšet podmanivé africké rytmy. Vedle pozůstatků války je na každém kroku vidět snahu o lepší život.

Po návštěvě hlavního města přejíždíme asi 500 km do oblasti Jangamo a Paindane, kde se budeme potápět.  O fantastických tvorech, které Indický oceán ukrývá je samostatné povídání. Zvu vás na výlet do jedné z vesnic, kde jsme chtěli nahlédnout do života místních lidí. Míjíme políčka s maniokem – sladká brambora, nekonečné kokosové plantáže, sady mandarinek, stromy Anacardium jehož plody jsou kešu oříšky.

Je neděle, průvodce nám dělá Ernesto, který s námi denně vyráží se Zodiakem na moře. Jeho žena učí děti v místní škole a zrovna je v kostele, tak jí jedeme naproti. Přijíždíme ve chvíli, kdy lidé začínají vycházet z kostela, Ernesto jde za duchovním, prohodí s ním pár slov a ten vyzývá všechny, aby se do kostela vrátili a volá i na nás.

Na tento moment nikdy nezapomenu. Ernesto říká: „Tento muž je Jean-Pierre Botha, který mě naučil řídit člun, díky němu mám práci, přivádí k nám turisty, pro které pracuji já a další z vás. Toto jsou jeho přátelé, kteří přijeli z Evropy obdivovat naši přírodu….“ Bylo to dojemné, když jsme vycházeli z kostela, pro slzy jsem neviděla, lidé se s námi objímali a přáli nám dlouhý život.

Což je ovšem deprimující, ne všichni takto v Mozambiku přemýšlejí, pytláci loví a zabíjejí chráněné manty , velrybí žraloky, želvy a další živočichy, kvůli kterým tam vlastně jezdíme, tak nevím….

Upřímně všem v Mozambiku držím palce.

vyprávění je z cesty Mozambik a safari v JAR, více….